Informace o Aktinidiích.Rod Aktinidie zahrnuje asi
40 druhů, rozšířených po celé Asii. V našich podmínkách lze s úspěchem
pěstovat tyto druhy: A. arguta, A. kolomikta, A. melanandra,
A. chinensis, A. rubricaulis, A. strigosa, A. coriacea, , A. polygama ,
A. purpurea , A. tetramera a A. venosa . Nejčastěji se setkáváme
s A. kolomiktou a A. argutou. Aktinidie jsou dřevité liány s opadavými
listy, žijící až 60 let. Výhony obrážejí z kořenového krčku a během
jedné sezóny dosáhnou délky i 5 metrů. Listy jsou dlouze řapíkaté, pilovité,
široce nebo protáhle vejčité, tmavě zelené. U některých druhů, např.
u A. kolomikty jsou listy samců růžově panašované. Zimní pupeny jsou zarostlé
v listových polštářích, které zůstávají po opadnutí listů. Když na jaře
polštáře prasknou, uvolní se průchod plodnému nebo prodlužujícímu výhonu.
Krémově bílé u A. chinensis a zcela bílé květy u ostatních odrůd kvetou
od začátku května do poloviny července. Rostliny jsou většinou dvoudomé.
Květy samičích jsou po jednom na stopce, u samčích po třech. Plodina roste
velmi bujně a velikost jejích plodů / asi jako angrešt/, zaručuje její
dozrávání i ve výškách okolo 650m. Mnohdy zůstanou plody na keři, který
dávno shodil listy a ani první mrazík jim nikterak neubere na pikantní
navinule sladké chuti. Při výsadbě musíme dbát, aby stanoviště nebylo zcela
ve stínu, aby kořeny byly chráněny před vyhrabáním kočkami a aby sazenice
nebyly příliš přehnojeny. Tyto rostliny totiž rostou více na dřevo a násada
zelené hmoty zcela potlačí snahu kvést. Květů se pak dočkáte až čtvrtým,
nebo pátým rokem, i když úroda na více nabujelém keři je vyšší, než na
nehnojených rostlinách.Plody jsou různě zbarvené, mohou být žluté (A. polygama,
A. rubricaulis), žlutozelené (A. arguta. A. chinensis, A. kolomikta), nahnědlé
(A. coriacea), bíle tečkované (A. tetramera, A. venosa), červenohnědé (A.
melanandra), nebo purpurové (A. purpurea). Plody jsou často protáhlé nebo
tvaru jablíčka. Fascinující je vysoký obsah vitamínu C. Je to v průměru
od 90 - 3000mg/100g, ale u některých odrůd kolokikty i 1500mg/100g.
A to je mnohonásobně více než má u nás jakýkoli jiný rostlinný druh.
V tom spočívá velký význam . Protože plody dozrávají postupně, sklízíme
zralé, na omak měkké plody a ihned je konzumujeme. Vhodnou volbou odrůd
a druhů, tak jak je to nabízeno v mojí sadě Set TOP LINE 5O na této webové
stránce, je možno dosáhnout průběžné sklizně stále čerstvých plodů po několik
týdnů. Rostliny mají rády mírně kyselou zeminu, stačí jeden kbelík rašeliny
do jámy velké asi půl metru a hnojení kyselými hnojivy na azalky.
Pokud vysazujeme samčí a samičí rostliny, pamatujeme na další prostor pro
samičí následnice. Velmi jednoduše je získáme hřížením nových výhonů na
podzim. Rostlina rodí pravidelně na dvouletém dřevě, přičemž nové výhony
raší ze starého dřeva, takže odplozelé výhony se neodstraňují přímo nad
zemí, ale podle potřeby, protože neustále obrůstají nové šlahouny a dvouleté
dřevo často zůstává a mění se ve staré dřevo, které jako nosný prvek umožňuje
rozptýlení rostliny do vzdálenosti i více než 10m od kořenového hrčku.
Červencovým řezem za pátým očkem u nově narostlého výhonu potom dosáhneme
nárůstu plodonosného obrostu, aniž bychm museli trpět na keři výhony dlouhé
třeba 5m s tím, že prakticky do 2/3 jsou tyto výhony holé, protože liány
mají v genech, že se musejí šplhat vysoko do korun stromů, kde naleznou
tolik potřebné slunce. Nejinak je tomu i u kiwi. V našich podmínkách je
nejrozšířenější aktinidie arguta, která se vyskytuje většinou jako dvoudomá,
částečně samosprašná / její samosprašnost spočívá v tom, že květ
kromě semeníku a blizny obsahuje i prašníky s více, nebo méně klíčivým
pylem /, sestávající z rodící rostliny, která bez samce rodí málo a druhé
rostliny - samce, který pronikavě zvyšuje úrodnost rostliny. Dvoudomé odrůdy
bez samce rády rostou vedle sebe jako dvojčata, přičemž rodí obě rostliny,
patrně tomu, že jejich i když špatně klíčivý pyl je pro druhou rostlinu
přece jenom klíčivější, než ten její. Se samcem je jejich plodnost neporovnatelně,
třeba i dvacetinásobně vyšší.
*
vlevo sameček, vpravo samička
Zcela oboupohlavní, tedy jednodomé odrůdy byly vyšlechtěny
v cizině nedávno. Zkušenosti s nimi však ukazují, že v úrodnosti se nedají
s dvoudomou argutou vůbec srovnat. Samčí a samičí květy
laik asi nerozezná. Samičí květy jsou pravidelně rozděleny po stonku, který
vyrazil na loňském výhonu a obsahují pestíky obklopené pylovými tyčinkami.
Uprostřed květu je semeník - kulatý zárodek budoucího plodu, pod
kterým je vytvořen věneček z prašníků. Sameček nasazuje chomáče
kvítků po třech na stopce a odlišuje se černými konci pylových tyčinek.
Z těchto bylinných výhonů, na kterých na jaře vyrůstají květy se získává
nejkvalitnější matriál pro řízkování. Z nových prodlužujících výhonů
můžeme získat velké množství řízků, ale tyto zakořeňují obtížněji a proto
je bezpodmínečně nutné používat růstové stimulátory, nejlépe gelový stimulátor
pro obtížně zakořeňující dřeviny. Zakořeňování bylinných řízků ve vodě,
které upřednostňují někteří pěstitelé je zdlouhavé, ale bez rizika,
že se řízek neujme. Za delší dobu, cca až 8 týdnů se totiž na ponořené
části vytvoří tkzv. kalus, ze kterého vyrazí několik kořenů. Kromě popsaných
výhonů se na rostlinách vyskytují slabší liánovité výhony, které se starají
o zpevnění rostliny. Jsou slabší, ale mnohem pevnější než ostatní výhony.
Z těchto výhonů získáváme velmi kvalitní řízky, odolné proti hnilobě. V
literatuře a různých článcích jsou uváděny metody stratifikace pro pěstování
ze semen. Pouze jako poznámka je většinou uvedeno, že z výsevu získáme
asi 90% samců a pohlaví se zjistí až po nakvetení rostliny. A autoři
opomíjejí sdělit čtenáři, že rostliny z výsevu nakvétají většinou osmým
až desátým rokem, podobně jako je tomu u citrusů z výsevu. Z tohoto důvodu
je množení ze semen zcela nevyhovující, pouze teoretická možnost. Sám mám
na zahradě osmým rokem nekvetoucí rostlinu, koupenou na trhu. Podrobné
návody na množení řízkováním mnoha způsoby a v různou ročbí dobu včetně
fotodokumentace jsou uvedeny na webové stránce http://www.pelargonie.cz
autora tohoto článku. Keře aktinidií se dají tvarovat jak vedením po plotě
nebo laně, napnutém mezi sloupky. Zajímavá je kombinace vytvarováním
rostliny na nosné konstrukci ve tvaru kříže s příčnými rameny. Na této
konstrukci rostlina vytvoří jakousi kopuli, dobře přístupnou ze všech stran.
Zpracování sklizených plodů je velmi mnohostranné. Od jednoduchého
zamražení, výroby zmražené dřeně po zavaření a výrobu jamů. Mezi tím je
prostor pro zpracování čerstvých plodů jako efektní a chutné ozdoby zmrzlinových
pohárů a dortů. Příčně rozkrojené plody, zalité cukrářským aspikem jsou
ozdobou piškotových dortů a moučníků. Vyzkoušená metoda zakonzervování
plodů je zasypáním cukrem a uložením v chladnu. Zachová se vysoká hodnoty
obsahu vitaminu C. Podíl vitaminu C v aktinidiích je několikanásobně vyšší
než u citrusů a proto se toto ovoce zařazuje mezi nejzdravější plodinu.
Informace
o obsahu vitaminu C - klikněte si zde. J. Hejduk, Pelargonie.cz
Kiwiland.cz
*