|
Ibišek syrský Hibiscus syriacus je jediným plně
otužilým dřevinným druhem ibišku využitelným pro naše podmínky jako okrasný
keř či malý vysokokmenný stromek se stříhanou malou půvabně kulovitou korunou.
Je ještě jeden druh ibišku a to Hibiscus paramutabilis,
který sám nebyl vnitrodruhově kultivarově šlechtěn zato však využit pro
mezidruhové křížení s Hibiscus syriacus v zájmu
získání nových kultivarů. Ibišek syrský nesmíme zaměňovat
s druhem Hibiscus rosa-sinensis, což je „náš“
známý pokojový ibišek tropického původu z jižní Číny a jihovýchodní
Asie, ale to slovo tropický nás nesmí mýlit v tom, že Hibiscus
rosa-sinensis nesnese vůbec
žádný mrazík. Vždyť keře toho pokojového
ibišku se vyskytují na zahradách Itálie v přímořských oblastech již od
jižního Toskánska, jak jsem zjistil v Toskánsku na dovolené v oblasti Grosseto
v létě 2000, a když jsem v první polovině 80. let minulého století
navštěvoval služebně Irak, tak tam v jeho hlavním městě Baghdad byl
Hibiscus rosa-sinensis nejhojnějším zahradním
kvetoucím okrasným keřem. A v Baghdadu zejména až na samém konci tamější
zimy za jasných nocí klesala ranní minima i pět stupňů pod nulu. Přesto
keře, byť jim listy v Baghdadu omrzly, v létě krásně vegetovaly a bohatě
kvetly. A v jižním Toskánksu byly na zahradách k vidění docela půvabné
kombinace Hibiscus syriacus a Hibiscus
rosa-sinensis.
Popisovat ibišek syrský v dnešních dnech považuji za zbytečné, neboť je to okrasná dřevina, která zaznamenala doslova raketový nástup do našich zahrad a veřejné zeleně. Již od konce sedmdesátých let minulého století řádově 10 kultivarů ibišku syrského pěstoval a běžně nabízel podnik Okrasné školky Litomyšl. A z dob mého působení v exportu SIGMA koncern jsem při svých častých návštěvách Olomouce zjistil, že již na počátku 80. let minulého století byl ibišek syrský běžnou dřevinou v Botanické zahradě města Olomouce, dokonce zde z něho měli i snad dodnes mají krásné živé ploty. Zásluhou Okrasných školek Litomyšl jsem na své zahradě pěstoval tyto ibišky již od r. 1979 a v okolí Prahy jsem tehdy před 24lety byl průkopníkem jejich pěstování, jelikož jsem se vydal i cestou tvoření sbírky všech tehdy dosažitelných lultivarů. Tím pádem mám mnohé zkušenosti s jejich pěstováním a chováním jednotlivých kultivarů. Dle mého názoru z hlediska kultivarového existuje určitá extraliga tradičních kultivarů a to: 'Blue Bird', jehož jednoduché studeně kobaltově modré květy mi dosahují na zahradě průměru koruny téměř 15cm, běžně pak 12cm, dále 'Woodbridge', který má jednoduché chladně červené květy o průměr 10-12cm a je poněkud choulostivější na mráz a houbové choroby dřeva a hnilobu kořenů. Z kultivarů bělokvětých doporučuji takové, které mají velký vínově červený střed na korunních plátcích a z něho navíc vycházející červené žilkování do celého korunního plátku. Nejlepším a nejdekorativnějším z nich je 'Hamabo', který má navíc tmavorůžové stínování na okrajích okvětních lístků. Existují i kultivary plnokvěté a poloplnokvěté. U nich musím upozornit na jednu zkušenost. Pokud v době vykvétání poupěte je deštivo, tak takové poupě často nevykvete. a poté shnije a zůstane jako nezdoba na keři. Bohužel dle mé zkušenosti tím trpí jeden z barevně nejtmavějších ibišků vínově červený plnokvětý 'Boule de Feu'. Z plnokvětých kultivarů se mi osvědčil kultivar 'Lady Stanley', což je dá se říci svým vzhledem květu polo-plnokvětá modifikace jedoduchého kultivaru 'Hamabo'. Velmi si cením kultivaru 'Ardens' pro jeho počasí a dešti odolná poupata a květy. Je zajímavý a krásný hned několikerým způsobem. Jeho první květy jsou spíše světlejší a k tomu vyloženě purpurově fialové. Ibišky tvoří poupata v paždí listů na letorostech a plnokvěté kultivary dokonce tyto květy v paždí listů tvoří i ve druhé a v příznivém průběhu počasí dokonce ve třetí garnituře. Poupata jedné garnitury se postupně rozvíjejí od spodní části letorostů nahoru a květ rozkvétá ráno, v noci se zavře a další den se již znovu neotvírá a brzy poté korunní plátky květu opadnou. Zásluhou toho, že keř ibišku má letorosty zpravidla velmi dlouhé a mnohočetné, tak je v průběhu sezóny květy stále doslova obsypán. A tak postupně odkvete odspoda nahoru celá první garnitura a po odkvětu vrcholového květu první garnitury počne odspodu kvést garnitura druhá. A květy, které postupně rozkvétají jsou čím dál tím tmavší a více červenější a tak poslední květy třetí garnitury koncem září jsou sice menší ale pěkně výrazně růžovo červené a podstatně tmavší než ty první květy na přelomu června a července, které navíc barevně ladí spíše do barvy lila purpurové. Podobně se chová i kultivar 'Lady Stanley', jehož první květy jsou skoro celé bílé a ty poslední bílo-červeně flekaté. Ibišek syrský je již těmito výše uvedenými tradičními kultivary mimořádnou květem okrasnou dřevinou. Nechci ho stavět do pozice, kterou zastávají dnes mnozí zahradníci, že by měl nahradit růže v nejteplejších oblastech našho státu, kde růže často v plném létě selhávají vlivem vysokých teplot. úpalu, sucha. Ano, ibišek syrský svým původem je pro podmínky globálního oteplení klimatu na našem území perfektně vybaven. Ale nepochází ze Syrie, jak jeho druhové jméno napovídá. On se totiž do Syrie do oblasti Levanty dostal již ve starověku jako dřevina kulturní. Jeho pravlastí je totiž jihozápadní Čína a severovýchodní Indie, horské nikoliv však vysokohorské oblasti, kde je v létě velmi teplo, v zimě mrzne a kam zasahuje vliv monzunu. Je to dřevina, která rozhodně vláhu potřebuje a to právě v tom období, kdy ji přirůstají letorosty a kvete, tedy v období odpovídajícímu období monzunu v jihovýchodní Asii, tedy od června do půlky září. V tomto období ibišek dle mé zkušenosti vyžaduje vydatnou umělou závlahu, nikoliv však častou nebo dokonce každodenní. Stagnující půdní přemokření by mu způsobovalo fyziologické poruchy růstu a hnití jeho dužnatých kořenů, kterými je ibišek právě perfektně vybaven k tomu, aby v nich dlouho udržel vodu v dlouhých obdobích sezonního sucha a v létě pak mezi jednotlivými přívalovými lijáky oddělenými od sebe delšími obdobími sucha a úpalů. Velkých chyb se zahradnící dopuštějí zejména v pozdním podzimu a přípravě ibišku na přezimování. Opakuji, že veškerá umělá zálivka ibišku by měla skončit jeho posledním květem koncem září. Hrubou chybou je ibišek vydatně zavlažit těsně před příchodem zimy v rámci jakési zahradnické pověry, že všechny teplomilné dřeviny je třeba na zimu důkladně ulít. To co platí pro teplomilné stálezelené dřeviny nepatří pro dřevinu opadavou s dužnatými kořeny. V nejteplejších oblastech České republiky není ani v první zimě po výsadbě ibišku nutná jakákoliv ochrana na zimu. Krajně škodlivým způsobem ochrany keře ibišku na podzim je přikopčení půdou, jak se provádí u růží. Dřevo ibišku je ve stagnujícím půdním vlhku náchylné na houbové choroby a silnější vrstva zeminy zabraňuje pronikání kyslíku ke kořenové soustavě a má často za následek anaerobní hnití dužnatých kořenů ibišku a nekrózy. Z mé zkušenosti je pro mladou výsadbu ibišku syrského nejlepší ochranou na zimu pár větších větévek jehličnanu zapíchnutého do země na východní a jižní stranu ibišku, aby ho koncem zimy a v předjaří neohřívaly po nočním mrazu paprsky slunce. Optimální půdou pro ibišek je lehčí až středně těžká, propustná půda bohatá na živiny a mírně alkalická. V půdách těžkých je nutností dobrá drenáž nebo ještě lépe vysazení ibišku do větší jámy, kterou zasypeme lehčí zeminou. Mnohé nezkušené zahradníky často zmýlí to, že se s ibiškem na jaře dlouho nic neděje a tak jej v domění, že přes zimu uhynul, vykopou. On totiž ibišek raší až v květnu a je-li chladné jaro, tak až v druhé polovině května. A jeho letorosty se začnou výrazně prodlužovat růstem až od počátku června. Velice významnou kladnou vlastností ibišku je jeho mimořádně dlouhé nepřetržité kvetení, které na mé zahradě počíná v prvních dnech července a trvá až do konce září či do počátku října. Ibišek syrský je navíc dřevinou bezúdržbovou, starší rostliny nemusíme přes léto uměle zavlažovat vůbec a tak jediným ošetřením je jarní řez ibišku a rozhození nějakého kvalitního komplexního hnojiva obsahující stopové prvky. Řez a tvarování koruny je ovšem nutností. Samozřejmostí je řez ibišku na jaře po jeho vysazení a to řez napoprvé dosti hluboký a zásadně na vnější očka větví v zájmu otevření koruny, aby nerostl metlovitě. Pak několik dalších let řežeme ibišku delším řezem jeho kosterní větve, odstrańujeme na kroužek všechny letorosty rostoucí dovnitř koruny a po několika letech vytvoříme řezem další patro kosterních větví. Samozřejmě že v zájmu bohatého kvetení na bujných letorostech řežeme postranní obrost těchto kosterních větví a to často jen na 2 maximálně 4 očka. Když nám dřevina dosáhla požadovaných rozměrů, tak ji celou a to včetně kosterních větví na jaře řežeme na 2-4 vnější očka a úzkostlivě odstraňujeme na jaře loňské výhony rostoucí dovnitř koruny a samozřejmě všechny výhony konkurenčí. Tímto pravidelným řezem ibišek udržíme v požadovaných rozměrech a zaručíme jeho vitalitu a dostatečné množství letorostů, na kterých jedině ibišek vykvétá. Správným řezem se jednak vyhneme přílišnému zahuštění koruny, aby k poupatům mohlo dobře slunce a ta bez problémů vykvétala a zejména u plnokvětých kultivarů se dobře rozvíjela a nehnila následkem deště, když k nim po dešti nemůže skrze přehoustlou korunu ibišku slunce. A zároveň se tímto pravidelným jarním řezem, s kterým zbytečně na jaře nespěcháme a děláme ho tak asi v době vykvétání prvních ovocných stromů, vyhneme pozdějšímu zmlazovacímu řezu do staršího dřeva, který se může stát vstupní branou nějaké houbové choroby. Bezúdržbovost ibišku vynikne zejména ve srovnáni s tibetským šeříkem Buddleia davidii. Byť se často u ibišku vyvíjejí po odkvětu zejména u kultivarů s jednoduchými květy velmi bohatě semenné tobolky, tak ibišek má již v době vývinu prvních semenných tobolek ukončen prodlužující růst letorostu a vyvinuty všechny listy a květní poupata, která postupně odspoda nahoru nakvétají. Jinak je tomu u keře komule (tibetský šeřík) Buddleia davidii. Po odkvětu první květní laty komule se rychle vyvíjejí její semena a pokud řezem po odkvětu květní latu neodstraníme, tak ty dvě větévky pod touto odkvetlou neodstraněnou květní latou se vyvíjejí již pomaleji a slaběji a tak bez průběžného odstraňování odkvetlých květních lat již další kvetení u komule není tak výrazné, bohaté a působivé. Přesto se dá říci, že tvorbou semnných tobolek bohatých na malá ledvinkovita semena se i ibišek syrský vysiluje a tak jeho šlechtitelé v modrní době zaměřili své úsilí na vyšlechtění kultivarů triploidních nenasazujících po odkvětu semenné tobolky. Ale o tom až níže. Dle mého názoru je právě všemi těmito dobrými vlastnostmi ibišek nádherným a rovnocenným partnerem růží v okrasných výsadbách a krásně s nimi kontrastuje svými vyloženě studenými barvami. A doplníme-li kontrast teplých barev růží a studených barev ibišků zářivou barvou trubačů, získáme tak nádhernou celoletní barevnou kompozici. Zatímco ibišek vyžaduje plné slunce a i u mne v nejteplejší poloze mám některé jeho keře vysazeny na východní straně domu v zájmu toho, aby na podzim prodloužil o poznání své kvetenní déle do měsíce října oproti keřům na jižní straně domu, tak růže v těch velmi teplých polohách již u nás lépe prospívají v určitém putujícím polostínu, třeba v polostínu vysokého keře nebo malého vysokokmene ibišku. Ibišky jsou velmi plodné, snadno se po mírné zimě vysemení pod keřy spoustou semenáčků. A právě tyto semenáčky používáme po nahrnkování jako podnož pro ušlehtilé kultivary a nebo pro zapěstování vysokokmené korunky a tepve v ní provedeme naroubování příslušným kultivarem. Semenáče a roubovance ibišku rostou daleko bujněji než řízkovance, čehož můžeme využít, když chceme ibišek do nějaké nižší kompozice. Krása i tradičních kultivarů je nesmírná a tak a to právě k přihlédnutím k dobrým vlastnostem ibišku, doporučuji ibišek jako masovou výsadbu do zahrad a předzahrádek do městské veřejné zeleně na velké záhony tam, kde se na ibišek syrský můžeme podívat zblízka a těšit se z krásy jeho květů. A přimlouvám se za to, aby naše přední zahradnické podniky podstatně rozšířily kultivarové bohatství nabízeného sortimentu ibišků a aby u administrativních budov tyto podniky k jižním stěnám vysadily na ukázku kultivary ibišků, které pěstují a nabízejí. Myslím to i jako dobrou komerční ideu pro tyto podniky, jelikož krása květu přiměje zákazníka k nákupu ibišků, ktré sice v kontejneru příliš nekvetou a květy mají malé, ale je možné je jako kontejnerové dřeviny vysadit za plného léta tedy v době kdy ibišek kvete. A když takové čerstvě vysazené dřevině věnujeme doma po vysazení na trvalé stanoviště alespoň trochu péče cca na týden ji zastíníme, zavlažíme a případě provedeme postřik nějakým kvalitním tekutým hnojivem na list, tak se nám i taková čerstvá sazenice odmění ješte v téže sezóně květy. Zájem o ibišky celosvětově vzrůstá. Obrovské množství místních kultivarů, řádově kolem 150 se pěstuje v Jižní Koreji, kde je Hibiscus syriacus dolova národní kvetoucí dřevinou ve své oblibě předstihující růže a jen dřevité pivoňky se z kvetoucích dřevin v Jižní Koreji mohou v oblibě s Hibiscus syriacus srovnávat. V USA se šlechtění Hibiscus syriacus věnoval Don Egolf, o kterém ještě uslyším v jedné z následujících kapitol. A tam v první polovině sedmdesátých let minulého století při U.S. National Arboretum zavedl serii řeckých bohyň, což představovalo prakticky největší revoluci od počátku vědomé hybridizace ibišku syrského. Don Egolf použil jednu z prvních metod genetického inženýrství a s pomocí účinku derivátu kolchicinu, alkaloidu obsaženého v ocúnu, vyšlechtil nové triploidní kultivary a na trhy byly uvedeny 4 kultivary serie řeckých bohyń a to 'Aphrodite', 'Diana', 'Helene' a 'Minerva' . Zvýšené chromozomové číslo vedlo u těchto nových kultivarů jedoduchých květů k dosažení větší velikosti květů a i nové vlastnosi kvalitativní. Květy zásluhou své podstatně větší tlouštky a voskového povrchu květních plátků kvetou rsp. vydrží být rozvité nikoliv pouze od východu do západu slunce, jak tomu bylo obvyklé u diploidních kultivarů, ale květy se neuzavírají ani na noc a v rozvitém stavu tedy kvetení pokračují ještě následujícího dne. Jako rostliny triploidní mají kultivary serie řeckých bohyň i pár nevýhod. Keře rosotu slaběji a zůstávají menší a jsou přece jen choulostivější na mráz v zimě. A tak, pokud můžene běžné kultivary ibišku syrského zařadit pro jejich odolnost vůči zimě a mrazu do zóny 5 a vyšší USDA Hardiness Zones, tak kultivary serie řeckých bohyň až do zóny 6 a vyšší. Pro naše podmínky v České republice to tedy znamená, že těmto 4 kultivarům seie řeckých bohyň bychom měli vyhradit polohy teplejší a chráněnější, např. městská a hotelová patia, jižní zdi apod. Zejména kultivar 'Diana' slaví úspěch v Evropě a to i zásluhou svých obrovských až 15cm v průměru velkých stříbrnobílých květů bez tradiční vínově červené skrvny na vnitřku květních plátků, které jsou velmi silné a na povrchu voskové. Kultivar 'Aphrodite' je levandulově růžový a kultivar 'Helene' je bílý s červeným středem. Všechny kultivary serie řeckých bohyň jsou patentově chráněné. |
