Trubače jsou nádherné a při správné péči po celé léto nepřetržitě kvetoucí pnoucí dřeviny. Jsou gigantických rozměrů, podobně jako mnohem známější wistarie, kterým se do jisté míry podobají svým olistěním.  Na rozdíl od wistarií nejsou oplétavé (ovíjivé) a kvetou oproti pár jarním týdnům kvetení wistárií při správné a poměrně nenáročné péči celé léto. Nejsou příbuzné wistáriím, které patří do čeledi  Leguminoseae,  zatímco trubače do čeledi  Bignoniaceae.  Ve volné přírodě rostou většinou na okrajích světlých lesů a hájů při skalních útesech a zídkách, ke kterým se přichycují krátkými poměrně četnými a hustými přičepivými kořínky vyrustajícími na stonku naproti listům. Jsou to tedy spíše keře dorůstající výšky i přes 10m se silnými dlouhými křivolakými staršími větvemi a proto i jiný český název křivouš. Listy jsou vstřícné, lichozpeřené, jednotlivé lístky jsou kopinaté a hrubě pilovité. Velmi nápadné, krásné, dlouze trubkovité pěticípé květy jsou uspořádány v konečných vrcholících či latách. Jsou oranžové červené až žluté dle kultivaru a uvnitř je jejich hrdlo většinou šarlatové. V přírodě rostou ve dvou základních druzích a od sebe velmi daleko ležících oblastech. Zatím u nás známější trubač kořenující  Campsis radicans  je domovem v jihovýchodní části USA od Floridy až do New Jersey a na západ až do Missouri a Texasu. Odolný je až do zóny 5 dle USDA Hardiness Zones. Má menší květy než asijský druh trubač velkokvětý  Campsis grandiflora  rostoucí dnes divoce více méně pouze ve střední Číně v provinciích Hubei a  Jiangxi, odkud se jako dřevina kulturní okrasná rozšířila až do Koreje a Japonska, kde též jako v Číně vznikaly a byly zas zapomenuty její mnohé kultivary. Bohužel při své nesporné a daleko větší kráse než kterou oplývá  Campsis radicans  je  Campsis grandiflora - nominátní druh z volné přírody odolný pouze do zóny 7 (USDA Hardiness zones) a to pouze za podmínky, že je mu na zimu zajištěna taková přikrývka kořenů, která zabraňuje promrznutí půdy v oblasti jeho kořenové soustavy a zároveň taková přikrývka, která umožňuje přístup vzduchu ke kořenům a není přes zimu zdrojem stagnující vlhkosti v oblasti kořenové soustavy trubače. To tedy znamená, že trubač velkokvětý  Campsis grandiflora   alespoň jeho nominátní druh je i pro nejteplejší oblasti ČR dřevinou problémovou z hlediska její zimní odolnosti. Trubače všeobecně zásluhou svých dužnatých tlustých kořenů umí perfektně hospodařit s vodou při dlouhém období letního sucha i úpalu, nesnášejí však právě kvůli takovým svým kořenům těžkou a vododržnou půdu a vyžadují půdu lehkou, propustnou záhřevnou, byť u paty kmene jim prospívá přikrytí této části dřeviny před paprsky slunce nějakou nízkou pokryvnou rostlinou např. druhem  Pachysandra terminalis. Chceme-li je přesto vysadit do těžší půdy, když jinou prostě v lokalitě výsadby nemáme, je nejlepší vykopat poměrně dost velkou výsadbovou jámu a tu na dně dobře drenážovat a naplnit půdou jinou a to lehkou. Právě nevhodné vlastnosti půdy jsou často tou první příčinou neúspěchu při pěstování trubačů. Druhou příčinou neúspěchu v jejich pěstování je špatný vodní režim. U mladých rostlin vysazených při zdi v jejím srážkovém stínu musíme dřevinu občas i zavlažit. První velkou umělou závlahu děláme až při rašení trubače a pak zavlažujeme velmi opatrně a hlavně nikoliv často nýbrž v intervalu 2-3 týdnů nárazově. V červnu, když dřevina začne bujně přirůstat,  závlahové dávky zvýšíme, avšak nezkrátíme interval mezi nimi a zaleváme mladou dřevinu tak asi do půlky září. Poté již umělou závlahu neaplikujeme a hlavně se vystříháme toho doslova ulít dřevinu na zimu počátkem listopadu. Kořeny trubačů kvůli své dužnatosti jsou náchylné k houbovým chorobám a hnilobám. Další nutnou podmínkou zdárného vegetování tubačů a jejich bohatého kvetení je jejich umístění do správné polohy. Optimální polohou je jižní až jihozápadní zeď domu, méně vhodná je jihovýchodní zeď, na které během krátkého intervalu dochází v předjaří často k prudkému výkyvu teploty při slunném předjarním dni jemuž předcházel noční mráz. Avšak všechno to dobré, co jsme pro úspěch našeho trubače udělali, musíme ještě korunovat správným řezem a to zásadně v únoru jakmile pominou ty největší mrazy. Ze svých 25letých  zkušeností s trubači na své zahradě mohu doporučit to, že dřevinu seřízneme na jaře velmi hluboko po její jarní výsadbě a v následujících letech její letorosty zkracujeme jen mírně v únoru a po vyrašení ještě odstraníme dodatečně uschlé větve resp. přírůstky. Do staršího dřeva zásadně neřežeme a na jaře zkracujeme pouze loňské letorosty. A až nám za pár let dřevina vyplní prostor, který jsme ji předurčili, tak ji počneme v únoru řezat podobným typem řezu, jak se řeže vinná réva. Takže loňské letorosty zakrátíme na 1-2 páry vstřícně na letorostech umístěných oček. Tím zajistíme v následujícím vegetačním období bujný růst letorostů a bohatou násadu květů ve vrcholících letorostů, a jelikož květy ve vrcholíku vykvétají postupně, trubač pak kvete velice dlouho - konkrétně na mé zahradě je to od prvních letních dnů až do poloviny října. A tak, když je dřevina dospělá, jediná má péče o ní se omezí na ten únorový řez a v některých letech ji jednou maximálně dvakrát v průběhu vegetace postříknu postřikem proti mšicím. Jelikož je to dřevina neoplétavá tak ji musím nějak ke zdi uchycovat, třeba jednoduchou ale pevnou úzkou pergolou. Trubač kořenující  Campsis radicans  má mnohočetné kultivary, z nichž některé upadly časem v zapomenutí. Velmi hodnotným kultivarem pro svou čistě tmavě žlutou barvu květů je kultivar Campsis radicans 'Flava'  syn.  Campsis radicans 'Yellow Trumpet'  Velmi hodnotnými kultivary jsou též  Campsis radicans 'Flamenco'  a  Campsis radicans 'Florida', jelikož mají svítivě červenou barvu květů a kvetou již jako velmi mladé rostliny často již prvním rokem po naroubování kultivaru na kořeny nominátního druhu. Je pochopitelné, že oby nominátní druhy trubačů lákaly zahradníky ke křížení, které se však rozhodně nedaří snadno. Koncem 19. století se podařilo blízko Milána v Itálii ve školkách bratří Tagliabue křížení, které bylo později pojmenováno jako  Campsis x tagliabuana  'Madame Galen'. Tento velmi šťastný hybrid zdědil po svých nominátních rodičích mimořádné vlastnosti, velikostí květů dokonce o něco málo průměrem koruny květu 8-10cm předčil svého rodiče  Campsis grandiflora,  od jehož více méně růžovolososové světlejší barvy se odlišil i barevně. A tak kultivar  'Madame Galen' zdělil po druhém rodiči  Campsis radicans  výraznější oranžově červenou barvu a hlavně podstatně větší mrazuvzdornost a tak se trubač  Campsis tagliabuana 'Madame Galen'  dá bez problémů a většinou i bez zimní přikrývky kořenů pěstovat od zóny 6 USDA Hardiness Zones. Tím se stal kultivarem trubače vhodným pro většinu území České republiky do slunných teplých poloh na jižních a jihozápadních zdích a v teplých uzavřených patiech i pro chladnější oblasti ČR. Jeho největší půvab spočívá právě ve velikosti květů a velkém průměru své květní koruny. Je též jako dřevina menší a daleko méně invasivní než  Campsis radicans  a roste spíše keřovitě, než aby byl pnoucí, což může mít též svoji hodnotu. Jeho květní laty jsou rozvolněné a tak poměrně dlouho kvete, byť současně je v latě rozkvětlých menší počet jednotlivých květů. Mohu jej jenom vřele doporučit i z mé vlastní zkušenosti ze své zahrady v Čelákovicích. Toto křížení nominátních  Campsis grandiflora  s  Campsis radicans  láká pěstitele - autory nových kultivarů i v době současné. A často F1 hybridy jsou dále zpětně kříženy a cílem zpětné hybridizace se stává nejen velikost květů, nýbrž i dosažení netradiční  barvy květů a hlavně dlouhé období nepřetržitého a bohatého kvetení. A tak v době dosti nedávné spatřil světlo světa  překrásný kultivar  Campsis tagliabuana 'Indian Summer',  který byl na mezinárodním školkařském veletrhu Plantarium v nizozemském městě Boskoop v r. 1998 oceněn zlatou medailí a Cenou nejlepší novinky a označen jako dřevina budoucnosti pro své velmi bohaté kvetení zasahující až do dní indiánského (babího) léta, dále pro velice u trubačů ojedinělý odstín meruňkovo-oranžové barvy a též proto. že kvete již jako jednoletý roubovanec. Přesto se brzy našla další novinka v kultivarech trubačů, vedle které je nominátní druh  Campsis radicans  jen pouhý primitivní nudný a bujný plevel a i velkokvětý a půvabný kultivar  Campsis tagliabuana 'Madame Galen'  též poněkud únavný až nudný. Tento nový kultivar byl získán panem J.C. Raulstonem,  zakladatelem světoznámého Raulston Arboretum při North Carolina State University jako klonová selekce z klonů získaných v Jižní Koreji z rostlin  Campsis grandiflora  a kultivarově byl pojmenován jako  Campsis grandiflora 'Morning Calm'   česky Jitřní klid. Trubka jeho květů má delikátní meruňkově oranžovou barvu prokvetlou tmavě oranžavými žilkami a jeho velká koruna vypadá jako polita polevou korálové červeně, rumělky či sytě oranžové barvy a to v závislosti na denní hodině a věku květu. Barevnost jeho květu tak představuje vyváženost záře i nuance barev. A vší touto spletitou barevností představuje jeho květ smělý výrazný zářivý efekt na vzdálenost již od 5 metrů. Jeho kultivarové jméno odráží náladu východu slunce za raního mlžného oparu a rosy. Kvete od počátku července až do prvního mrazu a hlavně pro naše podmínky je zajímavý tím, že je zimo a mrazuvzdorný do zóny 6 dle USDA Hardiness Zones, čímž je podstatně mrazuvzdornější než nominátní druh  Campsis grandiflora a spolu s kultivarem Campsis tagliabuana 'Madame Galen'  rozšiřuje i do České republiky možnost úspěšného pěstování velkokvětých trubačů. Ze svých vlastních zkušeností bych se přimlouval za správnou komercializaci trubačů,  když se nabízí sestavit  žlutý  Campsis radicans 'Flava',  ohnivě červený  Campsis radicans 'Flamenco',  světle oranžový  Campsis tagliabuana 'Indian Summer',  mimořádně velkokvětý Campsis tagliabuana 'Madame Galen'  a barevně nádherný a velkokvětý  Campsis grandiflora 'Morning Calm'  do kolekce 5 rostlin a na nákup celé kolekce poskytovat zajímavou množstevní slevu a to zejména pro velkoodběratele, kteří touží využít nádhery, velkoleposti, bujnosti, skromnosti a neúnavného kvetení trubačů pro zkrášlení našich měst, veřejné  i soukromé zeleně. Snad fotografie níže hovoří dosti výmluvně.