*   *   *    * 

    *   *   *   * 
Mají vzpřímený vzrůst.masité stonky, jemně obrvené listy s víceméně výrazným tmavším  páskem, zdobícím čepel. Pěstují se četné odrůdy kvetoucí červeně, růžově, bíle a  fialově.

Velikost: výška různá, od 30 do 60 cm / nepočítaje stromkové /
Růst: rychlý
Kvetení: od konce května do zámrazu
Vůně: květy nevýrazně voní
Životnost:  do 2-3 let, pak zdřevnatí a  obtížněji  vytváří  čerstvé zelené výhonky,takže v dolní části
jsou bezlisté, proto není vhodné nechat je více než dvakrát přezimovat.V druhém roce odebereme řízky pro další rok.
Světlo:  potřebují dostatek světla a čerstvého vzduchu a také živinami bohatou zeminu.
Výsadba:  vysazujeme je  ven až v druhé polovině května.
Půdní podmínky:  optimální půdní reakce je 5,5 až 6,5
Teplota: 12 - 28stC
Vzdušná vlhkost: milují rosení -  vyšší vzdušnou vlhkost
Zálivka:  v létě potřebují pravidelnou a vydanou zálivku, z á s a d n ě  ke kořenům, ne na list, pokud se vytvoří na listech loužičky, listy hnijí
Hnojení: dobře zakořeněné rostliny se přihnojují jednou týdně,nejlépe tekutými hnojivy s uvedenou dávkou
Čistění: odstraňujeme zvadlé a nahnilé listy včetně zažloutlých
Přesazování:  po prokořenění přesadíme do většího, ale jen o málo většího květináče - nutné prokořenění , podporující bohatou násadu  květů.
Seřezávání:  během vegetace není nutné, pouze odebírámě řízky a to v srpnu nebo v září

N á k u p   s a z e n i c :
Při nákupu zakořeněných řízků v dubnu dbejte na to, aby řízky byly sytě zelené, aby byly viditelné jejich kořeny, prorůstající rašelinovým  sadbovačem. Při nákupu středně velkých rostlin v květnících o průměru  9 cm by rostlina už měla mít nasazena poupata, která už ukazují barvu. Pokud kupujete tkzv. hotové květiny, dostanete je již kvetoucí v květnících 11cm. Nelekejte se odkvetlých květů, doma je vylomíte a rostlina nasadí další.

Z d r a v á   b a r v a  rostliny - sytě zelená ukazuje na  dobrý zdravotní stav. Podívejte se na spodní stranu listů, pokud byste objevili bílé mušky, molice skleníkové, pryč od prodejce. Zavlekli byste si škůdce všeho zeleného ve Vašem bytě , skleníku i zahrady.

U m í s t ě n í   k v ě t i n  je možné pouze na jižní straně, nanejvýše lze připustit polostín. Pelargonie jsou subtropické rostliny a potřebují mnoho slunce a tepla. Stejně jako jsou citlivé na přemokření, reagují jejich kořeny na přehřátí truhlíků. Polední slunce, rozpalující truhlíky  napáchá velké škody. Zastínit můžete třeba prknem.
K o n t e j n e r o v ý    z p ů s o b   v ý s a d b y . Zcela  ideální je pěstování květin v čtvercových kontejnerech o  rozměrech strany 12cm, usazených v běžně prodávaných plastových truhlících. Tento způsob má jednu obrovskou výhodu. Pokud do vnějších truhlíků navrtáte ve výšce asi 2cm ode dna odtokové otvory, zalévání je jednoduché. Nalejete vodu, přebytečná ihned vyteče těmito otvory a hladina 2 cm pozvolna vsákne odtokovými otvory kontejnerů. Navíc můžete rostliny libovolně přemisťovat a měnit barevné kombinace. Já osobně tuto metodu rád používám pro mé truhlíky na severní straně domu, kde by pelargonie ponechané ve stínu nebyly žádnou okrasou. Protože je ale nechám nakvést na jižní terase a umístím na severní stranu na dva až tři týdny ve vší jejich kráse a po této době opět přemístím a dodám jiné, sklízím obdiv sousedů, které udivuje, že mohou na severní straně muškáty tak krásně kvést. Stejnou pozornost budí i různé kombinace bílé, růžové a červené, které měním několikrát během léta. Tento kontejnerový způsob pěstování je výhodný i pro skladnost při  přezimování , kdy seříznuté květiny ponechané ve svých kontejnerech naskládám do běžných přepravek na zeleninu, tyto narovnám na sebe a mohu je v garáži v zimě kontrolovat a přiměřeně zalít. Při pěstování petunií můžete tak ohromit návštěvu kombinací modrých a bílých petunií, jindy zese červených a modrých - zde se meze fantazie nekladou  a u pěstitelů, kteří rádi sklidí nějaký ten obdiv se tato metoda stane časem jejich nejoblíbenější. Takto můžete pěstovat a hlavně i  přezimovat   surfinie, stejně tak dobře přezimovat i salvie a jiné druhy květin.
Z á l i v k a   je u vzpřímených pelargonií velmi důležitá. Pravidlo zalít, ale nepřelít zde platí dvojnásob a každý květník musí být opatřen dostatečně velkým odtokovými otvory, případně ještě drenáží z větších pevných částic. Kožovité zažloutlé listy signalizují přelitou rostlinu. Naopak, pelargoniím neškodí krátkodobé přeschnutí kořenového balu, rostliny totiž reagují násadou poupat, ve snaze zachovat rod . Po zalití pak mohutněji kvetou. Tento jev, související se snahou květiny o zachování rodu často využívají prodejci a i  výrobci květin, protože zákazník kupuje květinu především podle květů..
H n o j e n í   pelargonií je velmi diskutovanou otázkou. Od našich babiček, které  nasypou na dno truhlíku zaječí bobky , po tablety, pozvolna se rozpouštějící. Radostí každého pěstitele květiny je i kromě pravidelného zalévání i hnojení a to jednou týdně plným hnojivem. Dnes existují speciální hnojiva pro pelargonie, např. Pelargin, což je hnojivo se zvýšeným ohsahem fosforu, aby se zvýšila květuschopnost Vašich květin. Pokud se nechcete zdržovat každotýdením hnojením zálivkou, můžete si obstarat  tablety nebo tyčinky, zajišťující rostlině pravidelný přísun potřebných látek po dobu asi 3 měsíců. Já osobně používám horkou novinku, uvedenou před nedávnem na náš trh- Ocmocote . Zásadně není dobré rostliny přehnojit různými dusíkatými hnojivy organického původu, jako jsou zmíněné trusy apod. Pelargonie potřebují totiž k růstu a kvetení hlavně živiny: dusík /N/, fosfor /P/ a draslík /K/. Kromě těchto prvků ale v hnojivu musí být zastoupeny i stopové prvky. Proto hnojiva, která obsahují všechny tyto složky nazýváme plnými hnojivy.  D u s í k   podporuje tvorbu všech zelených částí rostliny , ale v přílišné dávce způsobuje jak přerostlé listy, tak i náchylnost k chorobám, omezuje nakvétání a podporuje sklon k hnilobám. Pletiva těchto rostlin jsou křehká a snadno napadnutelná různými plísněmi.  F o s f o r   podporuje tvorbu květů a plodů , ale  pozor na přehnojení , které se projeví  až domodra zbarvenými listy. D r a s l í k   je užitečný tím, že zpevňuje pletiva rostlin, zvyšuje odolnost a podporuje tvorbu plodů. Při jeho nadměrném použití se ale projeví malými plody a křehkými listy, které se snadno odlamují. Proto používáme plná hnojiva a pokud dodržíme návod k použití, pelargonie se nám budou zdárně vyvíjet.
P é č e  o   r o s t l i n y   je během vegetace nezbytná, pravidelně prohlížíme rostlinu, zda se nezačíná projevovat plísňové onemocnění či zda rostlina není napadena mšicemi nebo molicemi. V případě napadení mšicemi doporučuji Mospilan nebo Pirimor, pokud zjistíte molice, použijte Mospilan. Ve výjimečných případech , v parném a suchém létě se může na Vašich rostlinách objevit i sviluška chmelová, která vysává listy odspodu. Poznáte ji podle mikropavučinek a žlutohnědých či červených pavoučků, čile se pohybujících na spodní straně listů, zvláště pak těch lístečků nově narašených. Proti těmto škůdcům, kteří pokud nejsou zjikvidováni s oblibou přezimují spolu s Vaší květinou a příštím rokem zamoří vše a nejen květiny, zabírá přípravek Omite. Kromě kontroly rostlin musíme rostliny čistit, tedy odstraňovat staré listy.
P ř e s a z o v á n í   rostlin do větších květníků lze doporučit až když rostlina zcela prokoření menší květník, což poznáte po jejím vyklepnutí a prohlídce kořenů. Pokud začnou hnědnout, je nutno zvětšit květník, ale ne příliš, protože by se to projevilo negativně na kvetení pelargonie. Začala by totiž vytvářet v nově získaném a příliš velkém prostoru  zbytečně objemné  kořenové systémy a zpomalila by růst nadzemní části včetně kvetení na úkor vytváření kořenových systémů. Taková květina by Vás jistě příjemně překvapila svým vzrůstem a množstvím květů, ale v době, kdy většina jejích sousedek už putuje do popelnice. To je důvod, proč se tyto květiny zapouštějí do záhonů v kontenerech. Po přesazení do květníku, většího o dva stupně - např. z 9cm do 11 cm rostlina přiměřeně pokračuje v růstu i kvetení.
Z a š t i p o v á n í m   tvarujeme květinu ve fázi jejího prvotního růstu. Zaštípnutím vytvoří rostlina korunku.
S b ě r   s e m e n je možné provádět po  odkvětu  semena . Poznáte  je  podle  zobců /jehel /, které zůstanou v různém  počtu na stvolu po odkvětu jednoho květu, tvořeného mnoha kvítky. Pokud necháte  zobce  dozrát  / plodní stopka  se  stočí do   spirály  a  je  pokryta  lesklými   stříbřitými  chloupky, zakončenými  jakýmsi  padáčkem , uzpůsobeným  pro  přepravu vzduchem obdobně jako semena pampelišky/, můžete je vysévat . Musím Vás ale varovat. Oproti petuniím, které zachovávají přijatelné vlastnost i v další generaci se u  pelargonií  většinou dočkáte pouze zklamání a to v době, kdy je na nápravu pozdě. Rostliny nové generace jsou většinou vzhledem k tomu, že nebyly důsledně separovány viditelně horší, zvláště co se týče květů. Proto doporučuji všem, kteří si už dají tu čtyřměsíční práci s pěstováním rostlin z vlastního výsevu, aby si koupili osivo v prodejně se semeny. Tato investice se vyplatí. Zvláště, pokud máte možnost v cizině sehnat semena s označením Top Line, která jsou zárukou rychlého růstu a mimořádně statných rostlin.
M n o ž e n í    ř í z k o v á n í m   vrcholových  řízků se dvěmi  až třemi páry listů. Řízkovat je můžeme téměř celý rok, nejlépe ale v únoru nebo srpnu. Řízky můžeme řezat nebo lámat. Lámání je výhodnější protože se tak zamezí případnému přenosu infekce přes řezný nástroj. Spodní lístky odstraníme, aby se snížil výpar. Pícháme je do malých květináčků, když jsme ošetřili  lom růstovým stimulátorem a přikryjeme průhledným víčkem, nebo je pícháme do množárenských truhlíčků, opatřených průhledným krytem pro zachování vysoké vzdušné vlhkosti. Při teplotě kolem 20st.C se vytvoří na spodku řízku tkzv."kalus" z nově tvořícího se pletiva a brzy se tam objeví i nové kořeny. To trvá obvykle 2 týdny. Po dvou týdnech můžete kryt odstranit, neboť by už mělo začít fungování zásobování rostliny vodou novými kořeny. Za čtyři týdny po nařízkování by už kořeny měly prorůstat odtokovými otvory květníčků.Při vysazování do květníků dávejte pozor, abyste rostlinu nevysadili hlouběji, než rostla doposud. Po nahrnkování do květníků rostliny umístěte na co nejsvětlejší místo do poměrně chladného prostředí, aby se otužily. Ideální je studený skleník. Do poloviny března můžeme ještě rostliny zaštípnout, později by to už bylo na úkor včasného kvetení. V tuto dobu pozor na mšice, které přenášejí nebezpečnou bakteriózu - vadnutí  pelargonií. Ihned je likvidujeme Pirimorem nebo Mospilanem.
Pozor na vysoké teploty - řízky zčernají a  shnijí. Názory na množství vody v této fázi se velmi různí. Někteří pěstitelé doporučují postavit květináčky do vody, až zcela natáhnou  vodu a ponechat je dále nezalité až do zakořenění.  Já osobně mám  vyzkoušeno, že když  není zemina přelitá  a rostliny pravidelně rosím, účinnost metody je vysoká. Samozřejmně  záleží i na odrůdě, se kterou pracujeme, u některých, zvláště převislých pelargonií je obtížné namnožení tímto způsobem, u jiných, drobnokvětých se pohybuji okolo 90% úspěšnosti. Ale pozor na  přílišné  teplo.V tom  případě Vám  zčernají  zcela všechny řízky. Jak ale poznáte, že rostlina zakořenila?  Podle kořínků, objevujících sena dně  v otvorech  květníku, nebo zatažením za rostlinku. Jakmile  prokoření, přesadíme je do většího květináčku, naplněného dobrou  zeminou. Osvědčuje se mi zahradnický substrát, smíchaný na polovinu se zeminou ze záhonu. Poté mladé rostliny zaštípneme, aby se rozkošatěly.
M n o ž e n í   v ý s e v e m  je dost zdlouhavá záležitost. Do výsevní misky, naplněné propařenou a najemno prosátou zeminou  vysejte semena, která jste zbavili jejich obalu se stříbřitými chloupky a postavte na parapet, pokud nemáte množárnu s přisvícením. Po 2-3 týdnech semena vyklíčí  a vzhledem k jejich velikosti budou semenáčky dosti statné. První přepichování provedeme v době, když sazenička ve výsevní misce vytvoří první pár pravých lístků. Přepíchneme ji do květináčku o průměu 4 cm, a necháme růst, aby řádně prokořenila.V tomto květináčku zůstane do prokořenění , pak ji umístíme do květníku o průměru 9cm. Tato tkzv. polohotová rostlina bude v dubnu a květnu ukazovat poupata a je možno ji přesadit do truhlíku a umístit na stanoviště. Pokud bychom s výsevem začli už v prosinci, nebo lednu, byla by rostlina v dubnu v 11cm květníku. Všechno souvisí s prokořeněním rostliny. A nezapomeňte -  její kořenový bal musí viditelně obsahovat bílé konce kořenů. Dalším problémem při pěstování mimo skleník je nedostatek světla, který způsobuje u rostlin vytáhlý vzrůst.Tenani tak  nevadí  u převislých pelargonií. U vzpřímených  ano. Vytáhlá rostlina už nikdy nevytvoří kompaktní keřík, obalený květy, tak žádany´ý  zákazníkem. Zde si můžeme  pomoci  představěním desky s  Alobalem  / směrem do  místnosti  / , která odráží světlo od od okna na rostlinu, či přisvícením úspornou zářivkou 18W.
P ř e z i m o v á n í   pelargonií  začíná už v srpnu a září, kdy omezíte přísun hnojiva a začnete je tím připravovat k odpočinku.
Přezimovat budeme samozřejmě pouze zdravé rostliny.V září přicházejí první noční mrazíky a před nimi je nutné rostlinu určenou k přezimování ochránit. Po podzimním venkovním ochlazení přeneseme rostliny na zimní stanoviště, důkladně je očistéme, odstraníme květy a zvadlé listy. Teplota na stanovišti by se měla pohybovat okolo 4 - 10 stC.Rostliny přechodně snášejí bez dalšího poškození i teploty okolo 5 stC.,ale barví se jim listy dočervena.V tomto období pelargonie nepotřebují mnoho vody.V lednu nebo únoru je třeba pelargonie "sesadit", čili seříznout zpětným řezem. Správné místo určíme tak, že nad přechodem hnědého dřevnatého stonku do stonku zeleného ponecháme 3 až 4 očka a nad těmito rostlinu sestřihneme. Zásadně musíte řezan jen v zelené oblasti. Z dřevnatého stonku by rostlina obrazila přípiš pozdě, nebo vůbec.Tedy - ne do dřeva! Poté rostliny vyklopíme z květníku , odstraníme části nevzhledné ulpělé zeminy a rostlinu usadíme s jejím ponechaným kořenovým balem do nové zeminy. Nikdy zbytečně neobnažujeme kořeny. Nyní v únoru již můžeme zvyšovat dávky vody a každých 14 dnů přihnojujeme dusíkatým hnojivem, podporujícím tvorbu zelené hmoty. Místnost často a důkladně větráme, aby se pelargonie otužovaly . Pokud rostlina naroste příliš, můžeme provádět " pincování ", kterým vyštípneme měkký vrchol nového výhonu. Tím se probudí níže uložená spící očka, z nichž brzy vyraší npvé výhony. Tím získáváme košatý vzrůst rostliny. Pokud bychom tyto výhony chtěli použít k množení, je lépe brát řízky delší, podle popsané zásady při množení vrcholovými řízky.

Stonková hniloba.Projevuje se černým zabarvením stnku, šířícím se od kořenového krčku směrem nahoru. Musíme ihned zamezit přemokření zeminy, dbát na to, aby teplota půdy neklesala po 15stC a můžeme nasadit fungicidy, např.Bioton podle návodu výrobce.
Rez pelargionová: na spodních stranách listů se objevují okrouhlá ložiska spór, když na ně klepneme, sype se z nich rezavý prášek. Na horních stranách listů se tato nemoc projevuje světlými žlutými skvrnami. Prevence. časté větrání, dostatečný odstup kytek od sebe. při napadení můžeme použít  fungicidy, např. Bioton,Rubikan nebo Clarinet..
Šedá plíseň: Projevuje se šedými povlaky na listech, zvláště když jsou rostliny  namačkané na sobě. Jakmile zahlédnete šedou substanci mezi listy, okamžitě odstraňte napadené listy a rostliny od sebe oddalte.
Prevence: více větrejte a hlavně nestavte rostliny hustě vedle sebe. Nezalévejte na list, listy nesmějí být na noc mokré.
Kadeřavost: je virové onemocnění, listy lze pouze odstraňovat
Bakteriální  pelargoniové vadnutí: listy rostlin žloutnou, rostliny mají nepatrné černé tečky na bázi listových řapíků a rostlina obvykle  rychle  a  dříve, než zjistíte příznaky.Ve druhé fázi nemoci vytéká z poškozených či odtržených řapíků hnědavý hlenovitý výkal. V konečné fázi se projeví na bázi stonku černavá suchá hniloba a rostlina uschne. Naštěstí toto se běžného uživatele, pěstujícího květiny venku netýká. Jedná se  o  záležitost většinou  skleníkovou. Jedinou  obranou je desinfekce květináče po uhynulé rostlině, kterou zásadně nevyhazujeme na kompost. 

  *   *   *   * 

Mají  převislé stonky,listy hladké , mírně  laločnaté. Okolík  je  složen  z  nejvýše  25  jednoduchých, poloplných nebo  plných  květů.  Jsou choulostivější než kříženci pelargonie páskaté.

  *   *   *   * 

Velikost: převisy do jednoho metru
Růst: středně rychlý
Kvetení: od poloviny května do zámrazu
Vůně: květy nevýrazně voní
Životnost: do 2-3 let, pak zdřevnatí a  obtížněji  vytváří  čerstvé zelené výhonky,takže v dolní části
jsou bezlisté, proto není vhodné nechat je více než dvakrát přezimovat.V druhém roce odebereme
řízky pro další rok.
Světlo:  všechny typy pelargonií potřebují dostatek světla a čerstvého vzduchu a také živinami bohatou
zeminu.
Výsadba: převislé pelargonie vysazujeme ven až v druhé polovině května.
Půdní podmínky: optimální půdní reakce je 5,5 až 6,5
Teplota: 12 - 28
Vzdušná vlhkost: milují vyšší vzdušnou vlhkost 
Zálivka: v létě potřebují pravidelnou a vydanou zálivku
Hnojení: dobře zakořeněné rostliny se přihnojují jednou týdně,nejlépe tekutými hnojivy s uvedenou dávkou
Čistění: odstraňujeme zvadlé a nahnilé listy včetně zažloutlých
Přesazování: během letní vegetace není nutné
Seřezávání: není nutné

M n o ž e n í    ř í z k o v á n í m   vrcholových  řízků se dvěmi  až třemi páry listů. Řízkovat je můžeme téměř celý rok, nejlépe ale v únoru nebo srpnu. Řízky můžeme řezat nebo lámat. Lámání je výhodnější protože se tak zamezí případnému přenosu infekce přes řezný nástroj. Spodní lístky odstraníme, aby se snížil výpar. Pícháme je do malých květináčků, když jsme ošetřili  lom růstovým stimulátorem a přikryjeme průhledným víčkem, nebo je pícháme do množárenských truhlíčků, opatřených průhledným krytem pro zachování vysoké vzdušné vlhkosti. Při teplotě kolem 20st.C se vytvoří na spodku řízku tkzv."kalus" z nově tvořícího se pletiva a brzy se tam objeví i nové kořeny. To trvá obvykle 2 týdny. Po dvou týdnech můžete kryt odstranit, neboť by už mělo začít fungování zásobování rostliny vodou novými kořeny. Za čtyři týdny po nařízkování by už kořeny měly prorůstat odtokovými otvory květníčků.Při vysazování do květníků dávejte pozor, abyste rostlinu nevysadili hlouběji, než rostla doposud.Po nahrnkování do květníků rostliny umístěte na co nejsvětlejší místo do poměrně chladného prostředí, aby se otužily. Ideální je studený skleník. Do poloviny března můžeme ještě rostliny zaštípnout, později by to už bylo na úkor včasného kvetení. V tuto dobu pozor na mšice, které přenášejí nebezpečnou bakteriózu - vadnutí  pelargonií. Ihned je likvidujeme Pirimorem nebo Mospilanem.
Pozor na vysoké teploty - řízky zčernají a  shnijí. Názory na množství vody v této fázi se velmi různí. Někteří pěstitelé doporučují postavit květináčky do vody, až zcela natáhnou  vodu a ponechat je dále mńezalité až do zakořenění.  Já osobně mám  vyzkoušeno, že když  není zemina přelitá  a rostliny pravidelně rosím, účinnost metody je vysoká.Samozřejmně  záleží i na odrůdě, se kterou pracujeme, u některých, zvláště převislých pelargonií je obtížné namnožení tímto způsobem, u jiných, drobnokvětých se pohybuji okolo 90% úspěšnosti.. Ale pozor na  přílišné  teplo.V tom  případě Vám  zčernají  zcela všechny řízky. Jak ale poznáte, že rostlina zakořenila?  Podle kořínků, objevujících se v otvorech  květníku, nebo zatažením za rostlinku. Jakmile  prokoření, přesadíme je do většího květináčku, naplněného dobrou  zeminou. Osvědčuje se mi zahradnický substrát, smíchaný na polovinu se zeminou ze záhonu. Poté mladé rostliny zaštípneme, aby se rozkošatěly.

M n o ž e n í   v ý s e v e m  je dost zdlouhavá záležitost. Do výsevní misky, naplněné propařenou a najemno prosátou zeminou  vysejte semena, která jste zbavili jejich obalu se stříbřitými chloupky a postavte na parapet, pokud nemáte množárnu s přisvícením. Po 2-3 týdnech semena vyklíčí  a vzhledem k jejich velikosti budou semenáčky dosti statné. První přepichování provedeme v době, když sazenička ve výsevní misce vytvoří první pár pravých lístků. Přepíchneme ji do květináčku o průměu 4 cm, a necháme růst, aby řádně prokořenila.V tomto květináčku zůstane do prokořenění , pak ji umístíme do květníku o průměru 9cm. Tato tkzv. polohotová rostlina bude v dubnu a květnu ukazovat poupata a je možno ji přesadit do truhlíku a umístit na stanoviště. Pokud bychom s výsevem začli už v prosinci, nebo lednu, byla by rostlina v dubnu v 11cm květníku. Všechno souvisí s prokořeněním rostliny. A nezapomeňte -  její kořenový bal musí viditelně obsahovat bílé konce kořenů. Dalším problémem při pěstování mimo skleník je nedostatek světla, který způsobuje u rostlin vytáhlý vzrůst.Tenani tak  nevadí  u převislých pelargonií. U vzpřímených  ano. Vytáhlá rostlina už nikdy nevytvoří kompaktní keřík, obalený květy, tak žádany´ý  zákazníkem. Zde si můžeme  pomoci  představěním desky s  Alobalem  / směrem do  místnosti  / , která odráží světlo od od okna na rostlinu, či přisvícením úspornou zářivkou 18W.

P ř e z i m o v á n í   pelargonií  začíná už v srpnu a září, kdy omezíte přísun hnojiva a začnete je tím připravovat k odpočinku.
Přezimovat budeme samozřejmě pouze zdravé rostliny.V září přicházejí první noční mrazíky a před nimi je nutné rostlinu určenou k přezimování ochránit. Po podzimním venkovním ochlazení přeneseme rostliny na zimní stanoviště, důkladně je očistéme, odstraníme květy a zvadlé listy. Teplota na stanovišti by se měla pohabovat okolo 4 - 10 stC.Rostliny přechodně snášejí bez dalšího poškození i teploty okolo 5 stC.,ale barví se jim listy dočervena.V tomto období pelargonie nepotřebují mnoho vody.V lednu nebo únoru je třeba pelargonie "sesadit", čili seříznout zpětným řezem. Správné místo určíme tak, že nad přechodem hnědého dřevnatého stonku do stonku zeleného ponecháme 3 až 4 očka a nad těmito rostlinu sestřihneme. Zásadně musíte řezan jen v zelené oblasti. Z dřevnatého stonku by rostlina obrazila přípiš pozdě, nebo vůbec.Tedy - ne do dřeva! Poté
rostliny vyklopíme z květníku , odstraníme části nevzhledné ulpělé zeminy a rostlinu usadíme s jejím ponechaným kořenovým balem do nové zeminy. Nikdy zbytečně neobnažujeme kořeny. Nyní v únoru již můžeme zvyšovat dávky vody a každých 14 dnů přihnojujeme dusíkatým hnojivem, podporujícím tvorbu zelené hmoty. Místnost často a důkladně větráme, aby se pelargonie otužovaly . Pokud rostlina naroste příliš, můžeme provádět " pincování ", kterým vyštípneme měkký vrchol nového výhonu. Tím se probudí níže uložená spící očka, z nichž brzy vyraší npvé výhony. Tím získáváme košatý vzrůst rostliny. Pokud bychom tyto výhony chtěli použít k množení, je lépe brát řízky delší, podle popsané zásady při množení vrcholovými řízky.

********************************************************************************************************************

  
Rostou vzpřímeně, listy mají pěti-až sedmilaločné.Květy jsou asi 6 cm.široké.Kvetou převážně na jaře.Pěstují se odrůdy s květy bílými,růžovými,červenými nebo fialovými,obvykle s výraznou tmavou skvrnou uvnitř květu.
Jsou to typické pokojové květiny,nevhodné pro venkovní výsadbu.Vyžadují mírně kyselou reakci.
   *   *   *   *   *
Růst: pomalý
Kvetení: od května do zámrazu
Vůně:  květy voní  nevýrazně
Životnost: vzrostlých rostlin dosáhnete po několika letech,proto doporučuji přezimovat celé rostliny,nespoléhat
se na řízkovance.
Světlo: Všechny typy pelargonií potřebují dostatek světla a čerstvého vzduchu a také živinami bohatou zeminu.
Výsadba: Pelargonie královské/anglické/ umísťujeme v druhé polovině května  pod přístřešky
Půdní podmínky: Optimální půdní reakce je 5,5 až 6,5
Teplota: bez zvláštních nároků
Vzdušná vlhkost: nesnášejí déšť,umístění vhodné uvnitř místnosti nebo pod stříškou venku
Zálivka: V létě potřebují pravidelnou a vydanou zálivku,pak nechat proschnout,tím podpořit nasazení poupat a
opět zálivka,miska pod kytkou je nutná
Hnojení: Dobře zakořeněné rostliny se přihnojují jednou týdně,nejlépe tekutými hnojivy s uvedenou dávkou
Čistění: Pravidelně zbavujeme rostlinu nahnilých a sežloutlých listů.
Přesazování: Rostliny během svého života potřebují nekolikrát přesadit,vždy do květináče jen o něco málo většího,
než byl předcházející
Seřezávání: během vegetace odebíráme řízky ,jinak není řez nutný,protože až během několika let lze vypěstovat mohutné rostliny s dřevnatým kmínkem

S b ě r   s e m e n je možné provádět po  odkvětu  semena . Poznáte  je  podle  zobců /jehel /, které zůstanou v různém  počtu na stvolu po odkvětu jednoho květu, tvořeného mnoha kvítky. Pokud necháte  zobce  dozrát  / plodní stopka  se  stočí do   spirály  a  je  pokryta  lesklými   stříbřitými  chloupky, zakončenými  jakýmsi  padáčkem , uzpůsobeným  pro  přepravu vzduchem obdobně jako semena pampelišky/, můžete je vysévat .Musím Vás ale varovat. Oproti petuniím, které zachovávají přijatelné vlastnost i v další generaci se u  pelargonií  většinou dočkáte pouze zklamání a to v době, kdy je na nápravu pozdě. Rostliny nové generace jsou většinou vzhledem k tomu, že nebyly důsledně separovány viditelně horší, zvláště co se týče květů. Proto doporučuji všem, kteří si už dají tu čtyřměsíční práci s pěstováním rostlin z vlastního výsevu, aby si koupili osivo v prodejně se semeny. Tato investice se vyplatí. Zvláště, pokud máte možnost v cizine sehnat semena s označením Top Line, která jsou zárukou rychlého růstu a mimořádně statných rostlin..

M n o ž e n í    ř í z k o v á n í m   vrcholových  řízků se dvěmi  až třemi páry listů. Řízkovat je můžeme téměř celý rok, nejlépe ale v únoru nebo srpnu. Řízky můžeme řezat nebo lámat. Lámání je výhodnější protože se tak zamezí případnému přenosu infekce přes řezný nástroj. Spodní lístky odstraníme, aby se snížil výpar. Pícháme je do malých květináčků, když jsme ošetřili  lom růstovým stimulátorem a přikryjeme průhledným víčkem, nebo je pícháme do množárenských truhlíčků, opatřených průhledným krytem pro zachování vysoké vzdušné vlhkosti. Při teplotě kolem 20st.C se vytvoří na spodku řízku tkzv."kalus" z nově tvořícího se pletiva a brzy se tam objeví i nové kořeny. To trvá obvykle 2 týdny. Po dvou týdnech můžete kryt odstranit, neboť by už mělo začít fungování zásobování rostliny vodou novými kořeny. Za čtyři týdny po nařízkování by už kořeny měly prorůstat odtokovými otvory květníčků.Při vysazování do květníků dávejte pozor, abyste rostlinu nevysadili hlouběji, než rostla doposud.Po nahrnkování do květníků rostliny umístěte na co nejsvětlejší místo do poměrně chladného prostředí, aby se otužily. Ideální je studený skleník. Do poloviny března můžeme ještě rostliny zaštípnout, později by to už bylo na úkor včasného kvetení. V tuto dobu pozor na mšice, které přenášejí nebezpečnou bakteriózu - vadnutí  pelargonií. Ihned je likvidujeme Pirimorem nebo Mospilanem.
Pozor na vysoké teploty - řízky zčernají a  shnijí. Názory na množství vody v této fázi se velmi různí. Někteří pěstitelé doporučují postavit květináčky do vody, až zcela natáhnou  vodu a ponechat je dále mńezalité až do zakořenění.  Já osobně mám  vyzkoušeno, že když  není zemina přelitá  a rostliny pravidelně rosím, účinnost metody je vysoká.Samozřejmně  záleží i na odrůdě, se kterou pracujeme, u některých, zvláště převislých pelargonií je obtížné namnožení tímto způsobem, u jiných, drobnokvětých se pohybuji okolo 90% úspěšnosti.. Ale pozor na  přílišné  teplo.V tom  případě Vám  zčernají  zcela všechny řízky. Jak ale poznáte, že rostlina zakořenila?  Podle kořínků, objevujících se v otvorech  květníku, nebo zatažením za rostlinku. Jakmile  prokoření, přesadíme je do většího květináčku, naplněného dobrou  zeminou. Osvědčuje se mi zahradnický substrát, smíchaný na polovinu se zeminou ze záhonu. Poté mladé rostliny zaštípneme, aby se rozkošatěly.

M n o ž e n í   v ý s e v e m  je dost zdlouhavá záležitost. Do výsevní misky, naplněné propařenou a najemno prosátou zeminou  vysejte semena, která jste zbavili jejich obalu se stříbřitými chloupky a postavte na parapet, pokud nemáte množárnu s přisvícením. Po 2-3 týdnech semena vyklíčí  a vzhledem k jejich velikosti budou semenáčky dosti statné. První přepichování provedeme v době, když sazenička ve výsevní misce vytvoří první pár pravých lístků. Přepíchneme ji do květináčku o průměu 4 cm, a necháme růst, aby řádně prokořenila.V tomto květináčku zůstane do prokořenění , pak ji umístíme do květníku o průměru 9cm. Tato tkzv. polohotová rostlina bude v dubnu a květnu ukazovat poupata a je možno ji přesadit do truhlíku a umístit na stanoviště. Pokud bychom s výsevem začli už v prosinci, nebo lednu, byla by rostlina v dubnu v 11cm květníku. Všechno souvisí s prokořeněním rostliny. A nezapomeňte -  její kořenový bal musí viditelně obsahovat bílé konce kořenů. Dalším problémem při pěstování mimo skleník je nedostatek světla, který způsobuje u rostlin vytáhlý vzrůst.Tenani tak  nevadí  u převislých pelargonií. U vzpřímených  ano. Vytáhlá rostlina už nikdy nevytvoří kompaktní keřík, obalený květy, tak žádany´ý  zákazníkem. Zde si můžeme  pomoci  představěním desky s  Alobalem  / směrem do  místnosti  / , která odráží světlo od od okna na rostlinu, či přisvícením úspornou zářivkou 18W.

P ř e z i m o v á n í   pelargonií  začíná už v srpnu a září, kdy omezíte přísun hnojiva a začnete je tím připravovat k odpočinku.
Přezimovat budeme samozřejmě pouze zdravé rostliny.V září přicházejí první noční mrazíky a před nimi je nutné rostlinu určenou k přezimování ochránit. Po podzimním venkovním ochlazení přeneseme rostliny na zimní stanoviště, důkladně je očistéme, odstraníme květy a zvadlé listy. Teplota na stanovišti by se měla pohabovat okolo 4 - 10 stC.Rostliny přechodně snášejí bez dalšího poškození i teploty okolo 5 stC.,ale barví se jim listy dočervena.V tomto období pelargonie nepotřebují mnoho vody.V lednu nebo únoru je třeba pelargonie "sesadit", čili seříznout zpětným řezem. Správné místo určíme tak, že nad přechodem hnědého dřevnatého stonku do stonku zeleného ponecháme 3 až 4 očka a nad těmito rostlinu sestřihneme. Zásadně musíte řezan jen v zelené oblasti. Z dřevnatého stonku by rostlina obrazila přípiš pozdě, nebo vůbec.Tedy - ne do dřeva! Poté
rostliny vyklopíme z květníku , odstraníme části nevzhledné ulpělé zeminy a rostlinu usadíme s jejím ponechaným kořenovým balem do nové zeminy. Nikdy zbytečně neobnažujeme kořeny. Nyní v únoru již můžeme zvyšovat dávky vody a každých 14 dnů přihnojujeme dusíkatým hnojivem, podporujícím tvorbu zelené hmoty. Místnost často a důkladně větráme, aby se pelargonie otužovaly . Pokud rostlina naroste příliš, můžeme provádět " pincování ", kterým vyštípneme měkký vrchol nového výhonu. Tím se probudí níže uložená spící očka, z nichž brzy vyraší npvé výhony. Tím získáváme košatý vzrůst rostliny. Pokud bychom tyto výhony chtěli použít k množení, je lépe brát řízky delší, podle popsané zásady při množení vrcholovými řízky.

   *   *    *   * 

    *     * 

    *     *      * 

  *   *   * 

Růst: pomalý
Kvetení: nevyžaduje se, květy odstraňujeme
Vůně:  listy mají svojí spec. vůni
Životnost: několik let, rostliny rostou pomalu, jejich kořenový systém není zvláště vyvinut
Světlo:  panašované  pelargonie potřebují dostatek světla a čerstvého vzduchu  aby byla zvýrazněna barva listů
Výsadba:  umísťujeme v druhé polovině května  na polostinné, ale světlé místo
Půdní podmínky: Optimální půdní reakce je 5,5 až 6,5
Teplota: bez zvláštních nároků
Vzdušná vlhkost: nemají rády  déšť,umístění vhodné uvnitř místnosti nebo pod stříškou venku
Zálivka: V létě potřebují pravidelnou  zálivku
Hnojení: Dobře zakořeněné rostliny se přihnojují oproti ostatním druhům jen poloviční dávkou hnojiva
Čistění: Pravidelně zbavujeme rostlinu nahnilých a sežloutlých listů.
Přesazování: Rostliny během svého života potřebují každým rokem na jaře přesadit
Seřezávání: během vegetace odebíráme řízky
S b ě r   s e m e n : neprovádí se, protože jsou květy odtsraňovány, nákup nových rostlin ve specializovaných prodedejnách
M n o ž e n í    ř í z k o v á n í m   vrcholových  řízků se dvěmi  až třemi páry listů. Řízkovat je můžeme téměř celý rok, nejlépe ale v únoru nebo srpnu. Řízky můžeme řezat nebo lámat. Lámání je výhodnější protože se tak zamezí případnému přenosu infekce přes řezný nástroj. Spodní lístky odstraníme, aby se snížil výpar. Pícháme je do malých květináčků, když jsme ošetřili  lom růstovým stimulátorem a přikryjeme průhledným víčkem, nebo je pícháme do množárenských truhlíčků, opatřených průhledným krytem pro zachování vysoké vzdušné vlhkosti. Při teplotě kolem 20st.C se vytvoří na spodku řízku tkzv."kalus" z nově tvořícího se pletiva a brzy se tam objeví i nové kořeny. To trvá obvykle 2 týdny. Po dvou týdnech můžete kryt odstranit, neboť by už mělo začít fungování zásobování rostliny vodou novými kořeny. Za čtyři týdny po nařízkování by už kořeny měly prorůstat odtokovými otvory květníčků.Při vysazování do květníků dávejte pozor, abyste rostlinu nevysadili hlouběji, než rostla doposud.Po nahrnkování do květníků rostliny umístěte na co nejsvětlejší místo do poměrně chladného prostředí, aby se otužily. Ideální je studený skleník. Do poloviny března můžeme ještě rostliny zaštípnout, později by to už bylo na úkor včasného kvetení. V tuto dobu pozor na mšice, které přenášejí nebezpečnou bakteriózu - vadnutí  pelargonií. Ihned je likvidujeme Pirimorem nebo Mospilanem.
Pozor na vysoké teploty - řízky zčernají a  shnijí. Názory na množství vody v této fázi se velmi různí. Někteří pěstitelé doporučují postavit květináčky do vody, až zcela natáhnou  vodu a ponechat je dále mńezalité až do zakořenění.  Já osobně mám  vyzkoušeno, že když  není zemina přelitá  a rostliny pravidelně rosím, účinnost metody je vysoká.Samozřejmně  záleží i na odrůdě, se kterou pracujeme, u některých, zvláště převislých pelargonií je obtížné namnožení tímto způsobem, u jiných, drobnokvětých se pohybuji okolo 90% úspěšnosti.. Ale pozor na  přílišné  teplo.V tom  případě Vám  zčernají  zcela všechny řízky. Jak ale poznáte, že rostlina zakořenila?  Podle kořínků, objevujících se v otvorech  květníku, nebo zatažením za rostlinku. Jakmile  prokoření, přesadíme je do většího květináčku, naplněného dobrou  zeminou. Osvědčuje se mi zahradnický substrát, smíchaný na polovinu se zeminou ze záhonu. Poté mladé rostliny zaštípneme, aby se rozkošatěly.

M n o ž e n í   v ý s e v e m  je dost zdlouhavá záležitost. Do výsevní misky, naplněné propařenou a najemno prosátou zeminou  vysejte semena, která jste zbavili jejich obalu se stříbřitými chloupky a postavte na parapet, pokud nemáte množárnu s přisvícením. Po 2-3 týdnech semena vyklíčí  a vzhledem k jejich velikosti budou semenáčky dosti statné. První přepichování provedeme v době, když sazenička ve výsevní misce vytvoří první pár pravých lístků. Přepíchneme ji do květináčku o průměu 4 cm, a necháme růst, aby řádně prokořenila.V tomto květináčku zůstane do prokořenění , pak ji umístíme do květníku o průměru 9cm. Tato tkzv. polohotová rostlina bude v dubnu a květnu ukazovat poupata a je možno ji přesadit do truhlíku a umístit na stanoviště. Pokud bychom s výsevem začli už v prosinci, nebo lednu, byla by rostlina v dubnu v 11cm květníku. Všechno souvisí s prokořeněním rostliny. A nezapomeňte -  její kořenový bal musí viditelně obsahovat bílé konce kořenů. Dalším problémem při pěstování mimo skleník je nedostatek světla, který způsobuje u rostlin vytáhlý vzrůst.Tenani tak  nevadí  u převislých pelargonií. U vzpřímených  ano. Vytáhlá rostlina už nikdy nevytvoří kompaktní keřík, obalený květy, tak žádany´ý  zákazníkem. Zde si můžeme  pomoci  představěním desky s  Alobalem  / směrem do  místnosti  / , která odráží světlo od od okna na rostlinu, či přisvícením úspornou zářivkou 18W.

P ř e z i m o v á n í   pelargonií  začíná už v srpnu a září, kdy omezíte přísun hnojiva a začnete je tím připravovat k odpočinku.
Přezimovat budeme samozřejmě pouze zdravé rostliny.V září přicházejí první noční mrazíky a před nimi je nutné rostlinu určenou k přezimování ochránit. Po podzimním venkovním ochlazení přeneseme rostliny na zimní stanoviště, důkladně je očistéme, odstraníme květy a zvadlé listy. Teplota na stanovišti by se měla pohabovat okolo 4 - 10 stC.Rostliny přechodně snášejí bez dalšího poškození i teploty okolo 5 stC.,ale barví se jim listy dočervena.V tomto období pelargonie nepotřebují mnoho vody.V lednu nebo únoru je třeba pelargonie "sesadit", čili seříznout zpětným řezem.